TRASA VII. BRNO

 

Z hradu na hrad

aneb

„Kde jsou ti páni?

Na hřbitově zakopáni a jen živý duch vznáší se nad vodami!“

A kde jinde v Brně začíti než na Špilberku. Z posledních výzkumů vyplývá, že hrad mimořádné rozlohy založil již král Václav I. kolem roku 1240. Stavba však byla přerušena a po čtvrt století v ní pokračoval Přemysl Otakar II., takže se hrad (hradní kaple) připomíná až r. 1277. Na přestavbách ve 14. a 15. stol. se podílel bratr Karla IV., markrabí Jan Jindřich (+ 1375) a jeho syn Jošt (na sklonku svého života dosáhl hodnosti římského krále). V zeměpanských rukách zůstal hrad do roku 1440, kdy ho 13 let spravovalo město Brno. Pak byl zastavován různým rodům (páni z Boskovic, z Lomnice). Ač Jiří z Poděbrad díky své naivitě a vypečenému zeti Matyášu Korvínovi, přišel o Moravu, hrad, na rozdíl od města Brna mu Špilberk zůstal věrný, a proto byl Korvínem obléhán.

V r. 1560 hrad koupilo město, ale přišlo o něj pobělohorskou konfiskací. Raně barokní fortifikace se zasloužila o to, že švédský generál Torstenson si na Brnu koncem třicetileté války (1645) vylámal zuby. (Přestavby řídil městský architekt zajímavého jména Antonio Paris či lidově Tonda Paříž.

Císař Leopold v uznání zásluh Špilberk přestavěl na moderní pevnost, hbitě ho však využil pro vězeňské účely. (Ne každá modernizace je to pravé ořechové). Opevňování a úpravy pro posádku a vězně pokračovaly až do pol. 19. stol., kdy pevnostní funkci zrušili. (Podobně i Terezínská pevnost nesloužila svému pův. účelu, obraně, ale jen jako vězení.) Na hradu se za protektorátu svými nacionalisticky zaměřenými úpravami podepsali Němci, ale i poválečné muzeální úpravy – chyba, že pro vylepšení gotiky se ruší baroko a naopak.

Podél Svratky pokračujeme k Brněnské přehradě a hradu Veveří. Je to monumentální hrad na ostrohu sevřeném Veverkou a Svratkou. Byl to zeměpanský lovecký hrad, mohl však Brnu sloužit i jako opěrný bod a místo dočasné správy. První zmínka o Veveří z r. 1234, kdy byl na hradě purkrabí Ctibor nasvědčuje založení markrabětem Přemyslem, bratrem krále Václava I. Hrad asi nahradil dvorec u románského kostelíka Panny Marie v předpolí, kde byl r. 1213 správcem Štěpán, pravděpodobný předek pánů z Pernštejna.

Pevný hrad stranou dění se stal oblíbeným místem Přemysla Otakara II. K nedobrovolnému pobytu zde umísťoval své odpůrce. Mezi vězni, kteří pohostinství nepřežili, byl Ota z Maisova a komorník Beneš, bratr Miloty z Dědic. Odtud se odvíjela tradice o Milotově údajné zradě na Moravském poli. Milota však svou věrnost Přemyslovi a jeho rodu vícekrát osvědčil. Přesto si bráchu nenechal pro sebe a na královských listinách dlouho svědčil jako „Milota, bratr kdysi Beneše“. Ač však příležitostí ke zradě měl dost už dřív, nikdy se k ní zřejmě nesnížil. Další stavební dění, jež hrad nutně potřeboval, za markraběte Jana Jindřicha až po pol. 14. stol, neboť od r. 1311 až do r. 1334 byl zastaven Janovi z Vartenberka a chátral – po návratu z Itálie o jeho navrácení usiloval tehdy ještě markrabě Karel.

Další zastavení hradu – císař Zikmund na poč. hus. válek ho dal v deržení svému válečníku Petru Kutějovi. R. 1458 si opodobně zajistil loajalitu knížete Přemka těšínského král Jiří a dal mu 300 hřiven na stavbu hradu a dalších 115 kop na údržbu. Matyášu K(u)(o)rvínovi před r. 1470 hrad 2x odolal. Přemek měl hrad do r. 1481, pak ho dostal do zástavy a nakonec do děičného vlastnictví Václav z Ludanic (bohatou Kateřinu z Ludanic si později chytře vzal Albrecht z Valdštejna). Od r. 1537 se majitelé střídali. Stavební ruch až do 19. stol. Po r. 1925 hrad upraven na lesnické učiliště. Po něm soc. firmy napumpovaly do podloží beton za miliony, ač hrad vůbec nebyl staticky ohrožen.

Po r. 1989 po peripetiích se společností Veveří se hrad vrátil státu, na jeho rekonstrukci a smysluplné využití se však stále čeká.

Pak nás čeká Tišnov a duchovní oblažení v klášteře Porta Coeli, zal. královnou Konstancií, vdovou po Přemyslu Otakaru I. Odsud po červené k zříceninám hradu Loučky (okolí osídlené již v 1. pol. 13. stol. (pozdně románský kostel v Dolních Loučkách). Zal. ho páni z Deblína, připomíná se roku 1278 v přídomku Hartleba, význačné osobnosti své doby. V r. 1292 zděl hrad a panství Vítek z Loučky, píše se po něm ještě r. 1322. Zemřel asi bezdětný, protože r. 1353 se na hrad přivalil Hroch z Kunštátu a jeho rod se tam rozvaloval až do rozvalení a zániku hradu krátce před r. 1497. V

podhradí Dolní Loučky s již zmíněným románským kostelem. Na hřbitově pohřben významný český astronom Antonín Mrkos (1918-1996), nad obcí nádherný železniční most, největší železobetonový oblouk v ČR, rozpětí hl. oblouku 120 m, délka 300 metrů, výška 30 metrů a pod ním zřejmě uložíme své znavené nohy.

Další etapa

Po žluté na zelenou nádhernými kopci přes Řikonín, Níhov a Březské do Velké Bíteše. Městská památková zóna. r. 1240 připomínaná jako osada, 1408 povýšená na město s hrdelním právem za pomoc při dobývání Náměšti nad Oslavou. Do r. 1960 sídlo okresu. Na náměstí restaurace u Raušů z r. 1931, známá po celé republice, navštěvovaná předními politiky, sportovci a dalšími celebritami. Před restaurací Bítešský chodník slávy s hvězdami známých osobností po vzoru Hollywoodu. Z Velké Bíteše po modré do Nových Sadů, pak pár méně záživných kilometrů po silnici, ovšem se zářnou cílovou odměnou v podobě Tasova. Připomínán v pol. 13. věku jako podhradí Tasova či Dubu. (Druhým panským sídlem bylo tvrziště Tasov či hrádek se zbytkem věže 700 m od kostela.) Hrad Dub je 1,5 km JZ od Tasova v záhybu Oslavy nad Radkovským mlýnem. Postavili ho páni z Tasova, snad Tas, psaný r. 1292 z Tassenbergu, předtím r. 1281 z Tasova, nebo Vznata zmiňovaný r. 1268. První přímá zmínka z r. 1344.

R. 1366 osada povýšena na městečko. V letech 1728-30 k pův. gotickému kostelu Petra a Pavla (z r. 1390) přistavěna barokní loď. Rodiště kněze, spisovatele a básníka Jakuba Demla (1878-1961). Až do své smrti žil ve své vile z r. 1921 čp. 162. Pohřben na místním hřbitově spolu s Pavlou Kytlicovou, vydavatelskou jeho spisů.

Z Tasova po modré podél říčky Oslavy do Oslavy, z Oslavy, stále podél Oslavy po žluté až do Velké Meziříčí. Procházet budeme pod zříceninou hradu Tempštejn. Jak naznačuje název, založili ho templáři a postavili v letech 1281-1298. Měli ho až do zrušení řádu v pol. 14. stol., pak přešel do rukou pánů z Lipé. R. 1482 se opět stal centrem samostatného panství pánů z Doubravice, opuštěn až někdy po pol. 16. stol. (zřejmě po velkém požáru). Údajně nebyl nikdy dobyt.

Velké Meziříčí, městská památková zóna. Název podle polohy mezi řekami Oslava a Balinka. Velké k odlišení od Malého Meziříčí či Meziříčka na Jihlavsku. První dol. pís. zmínka z r. 1281. Sprvnmí centrum pánů z Lomnice. R. 1387 osada opevněna, 26.7. 1408 jí Lacek z Kravař udělil městská práva. R. 1558 zal. tiskárna a r. 1578 luteránské šlechtické gymnázium, 1620 přeměněno na pivovar (jako v Brodě).

Zámek, pův. raně gotický hrad z pol. 13. stol. přestavěn na poč. 15. stol. Husovým stoupencem Lackem z Kravař. Po požáru 1723 přistavěno záp. křídlo podle plánů Santiniho (jediná Santiniho zámecká stavba na Moravě). Císařský pokoj s postelí, kde odpočíval Franz Josef unavený z manévrů. Z Velkého Meziříčí kromě jiných pocházel i boleslavský kanovník Dalimil (1282-1314), jemuž se připisovala Dalimilova kronika (nejisté).

Z Velkého Meziříčí po červené přes Lavičky do Netína. Raně gotický poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie s 13. stol. se zdaleka viditelnou věží. Na barokní úpravě se podílel Santini. Rodiště legionáře, herce a režiséra Jana Sýkory (1888-1948). Sv od obce památná hrušeň obecná (obvod kmene 2,3 m, výška 10 m, stáří asi 100 let). A pod hrušní složíme své údy znavené. Konec etapy.

Z Netína do Jihlavy

Z Netína po zelené na Dědkovskou horu (694 m), na Kyjov, pak po okraji Bohdalovského přírodního parku přes Havlínu (707 m) vstoupíme do Stáje, odkudž jak diví oři docváláme lesními stezkami a podél Ochozského potoka po modré do Polné. Polná byla zal. jako trhová ves Janem z Polné před r. 1242, kdy se poprvé připomíná. Počátky hradu ne zcela jsné, za jeho stavebníka bývá považován až po r. 1320 Jindřich z Lipé. 1356 páni z Lipé prodali Polnou příbuzným pánům z Pirkenštejna. Sňatkem s dcerou Hynce Páčka z Pirkenštejna Žofií ho po r. 144 získal syn Jiřího z Poděbrad Viktorín, ten ho r. 1468 prodal Burianovi Trčkovi z Lípy (patřila mu Lipnice). Téhož r. zde sídil i kerál Jiří, úskekome se hradu zmocnil i Zdeněk Konopišťský ze Šternberka, pak se stal základnou vojska M. Korvína. Až r. 1479 museli Šternberkové Polnou vrátit Vikrotinovi z Minstrberka. 1553 páni z Hradce, 1597 Hertvík Zedliv ze Šenfeldu, tomu byla pol Bílé Hoře

zkonfiskována a prodána olomouckému biskupovi knížeti Františkovi z Ditrichštejna. 1645-1647 zámek dvakrát dobyt Švédy a vypálen. Do dnešní podoby ho formovaly následné úpravy a další zásahy po požárech 1735 a 1794 a boření r. 1844.

Na náměstí krásná hospoda s klenbami, kam se možná dostal i malý Hrabal, který se zde málem utopil, ovšem ne v pivě, nýbrž v kašně.

Z Polné podél Jamenského potoka do Věžničky, dále Hladivým lesem a Zeleným lesem podejdeme dálnici a Špitýálským lesem dopějeme do Henčova, odkud přes helenínskou skálu dorazímě do cíle etapy Jihlavy.
Jihlavsko, jihlavsko, nade všecko!

Je mi ctí, provázet Vás z tohoto starobylého královského města¨. před Kutnou Horou svými stříbrnými doly prohlášeného. A pro ty z Vás, kteří nejsou odtud, proč má Jihlava ve znaku ježka? Původ, jako původně hornické město samo, je německý. Ježek, německy Igel, je tzv. mluvící znak.

A proč si ho vybrali? Snad proto, že jako horníci funí, dupe a hartusí i v noci, kdy všichni slušní, pokud se nestarají o populační politiku, potichu jsou v ložnici.

Co nejzajímavějšího na jihlavském náměstí, jedním z největších a nejkrásnějších ve střední Evropě, kdyby bývalo nebylo zhyzděno komunistickým a do středověkých podzemních chodeb se propadávajícím Priorem? První zmínka o Jihlavě je z roku 1233 a již r. 1234 ji mladý markrabí moravský Přemysl Otakar II. se svou matkou královnou Konstancií Uherskou vymění za pozdější architektonický skvost Porta Coeli, Předklášteří u Tišnova. R. 1270 již jako král železný a zlatý uděluje městu stavební řád. R. 1436, 2 roky po bitvě u Lipan, byla právě na jihlavském náměstí vyhlášena listina evropského významu Basilejská kompaktáta (pamětní deska). Město nikdy nebylo dobyto husity, až „husitským“ králem Jiřím z Poděbrad, neb nechtělo sklonit svou hrdou katolickou hlavu před utrakvistou. A na závěr slavné královské trilogie, roku 1527 zde na zemské hranici Čech a Moravy přísahal věrnost Ferdinand I. Habsburský.

A již vzhůru na cestu! Červená značka nás povede z Jihlavy k malebné obci Rantířov nad řekou Jihlavou – Zaječí skok nad řekou. Pak přes vodní nádrž Hubenov k Mirošovu na úpatí vrchu Čeřínek (761 m.n.m.). Tragikomické je, že text k turistické mapě, schválený Klubem českých turistů roku 1992 (?!) mluví o mirošovickém renesančním zámku z 16. stol. (jejž mj. vlastnili předkové v Koňkovicích dnes žijícího hraběte Zbyňka Barger von Strasser), novogoticky přestavěném v pol. 19. stol., po němž však (od hrůzných padesátých let 20. stol.) nezůstal ani kámen. Na Čeřínku, druhém nejvyšším vrchu Křemešnické pahorkatiny, nevzhledný komhotel, postavený poté, co původní dřevěný krásný vyhořel. Pak nás čeká Čertův Hrádek, v okolí zříceniny hrádku přirozené lesní porosty s řadou útvarů mrazového zvětrávání v „melechovské“ žule (Melechov – 715 m.n.m. nás bude čekat v etapě z Humpolce do Stvořidel). Pak z hřebenů sestoupíme do údolí, kde nás přivítá opět renesanční, zbarokizovaný zámek opět ze 16. stol. (tentokrát dokonce dochovaný) a od něj se vyšplháme na cíl naší etapy, Křemešník (765 m.n.m.) s barokním kostelíkem od slavného architekta Jana Blažeje Santini Eichla, studánkou s radioaktivní, periodicky vyvěrající léčivou vodu a hlavně na rozdíl od Čeřínku s krásným, k tělesným požitkům po cestě připraveným turistickým hotelem.

2. Z Křemešníku za Hliníkem do Humpolce

Z Křemešníku sejdeme do vsi Branišov, kde se roku 1620 odehrála předehra k bitvě na Bílé Hoře, dál nás čeká Sedliště, kde bývala hospoda jak jeviště, dnes však už není, tak po asi 2 km čeká nás rybníků Kladiny potěšení. Od Kladin čarukrásná cesta lesem přes hájovnu Vlčinec (památné místo dožití překrásné ženy Julie Váňové, jinak babičky maličkosti mé, přesně v den mého narození zemřelé) do Mladých Břišť (přenádherný, původně románský, pak zgotizovaný kostel, rodiště významného pelhřimovského tiskaře – původem snad od jakéhosi francouzského vojáka z napoleonských válek – Jary Hraly). Na závěr však nás čeká to horší, asi 4 km dlouhý pochod po silnici do Humpolce, kde však se tělu i duchu nabídnou znamenitého občerstvení porce.

A člověk opravdu jako vrchol tvorstva vyraziti bude moci k likvidaci Dášiných lahůdek v Koňkovicích v rámci třetí etapy ku pomoci.

Anketa

jaký názor máte na tuhle trasu

je dobře připravena (14)

78%

mám určité výhrady (4)

22%

nemám co dodat (0)

0%

Celkový počet hlasů: 18

Diskusní téma: TRASA VII. BRNO

Titulek: jak budou koncipiovány další ročníky Vložil: Rudolf Datum: 20.05.2014

Mohl by mi někdo vysvětlit, jak budou a jestli budou další ročníky tohoto projektu vypadat podobně jako tenhle. Mám hlavně na mysli tu dobře myšlenou izolaci od politických subjektů. Chtěli jsme s přáteli trochu oživit trasu z Ostravy, ale bylo nám to zamítnuto, příští rok bychom se přidali k trase z Brna, možná i ze Sázavy na kánojích...

Titulek: Re: jak budou koncipiovány další ročníky Vložil: Martina Datum: 03.06.2014

další ročníky jistě budou, ale dát dohromady partu lidí kteří to s vámi půjdou, už musíte sám. Na facebooku existuje skupina sympatizantů pochodu bohemia, kde se sem tam oběví některý aktivista co by o konkrétní trasu měl zájem. Domluvte se tam s některým z nich...

Titulek: Re: Re: jak budou koncipiovány další ročníky Vložil: radek Datum: 25.06.2014

další ročníky budou převážně jen na jednotlivcích. Je v plánu spojení s EUS (europ strike) který má v konceptu společná setkání na hraničních pásmech s Slovenskem, Polskem, Německem a Rakouskem. Slováci s Maďarskem, Polskem, Rakouskem ČEZKEM a Ukrajinou. Ostatní státy EU se svojimi sousedy... atd.

Titulek: kdo tuhle trasu prosím povede Vložil: trnda Datum: 07.04.2014

chtěl bych se účastnit a předpokládám, že se mnou půjde několik dalších přátel a rodina, ale chceme vědět, kdo nás provede a na koho se máme obrátit s přápadnýma dotazama?

Titulek: Re: kdo tuhle trasu prosím povede Vložil: Dagmar Krylová Datum: 07.04.2014

Trasu povede z Brna pan PhDr Milan Váňa z Koňkovic u Ledče nad Sázavou. Trasu připravuje a informace podává Ing. Dagmar Krylová, Koňkovice 2, 584 01 Ledeč nad Sázavou, tel. 725 136 801, Těším se na vaši účast :) Dáša

Přidat nový příspěvek