Trasa V. Vysočina

 

Jihlavsko, jihlavsko, nade všecko!

 

Je mi ctí, provázet Vás z tohoto starobylého královského města¨. před Kutnou Horou svými stříbrnými doly prohlášeného. A pro ty z Vás, kteří nejsou odtud, proč má Jihlava ve znaku ježka? Původ, jako původně hornické město samo, je německý. Ježek, německy Igel, je tzv. mluvící znak.

   A proč si ho vybrali? Snad proto, že jako horníci funí, dupe a hartusí i v noci, kdy všichni slušní, pokud se nestarají o populační politiku, potichu jsou v ložnici.

   Co nejzajímavějšího na jihlavském náměstí, jedním z největších a nejkrásnějších ve střední Evropě, kdyby bývalo nebylo zhyzděno komunistickým a do středověkých podzemních chodeb se propadávajícím Priorem? První zmínka o Jihlavě je z roku 1233 a již r. 1234 ji mladý markrabí moravský Přemysl Otakar II. se svou matkou královnou Konstancií Uherskou vymění za pozdější architektonický skvost Porta Coeli, Předklášteří u Tišnova. R. 1270 již jako král železný a zlatý uděluje městu stavební řád. R. 1436, 2 roky po bitvě u Lipan, byla právě na jihlavském náměstí vyhlášena listina evropského významu Basilejská kompaktáta (pamětní deska). Město nikdy nebylo dobyto husity, až "husitským" králem Jiřím z Poděbrad, neb nechtělo sklonit svou hrdou katolickou hlavu před utrakvistou. A na závěr slavné královské trilogie, roku 1527 zde na zemské hranici Čech a Moravy přísahal věrnost Ferdinand I. Habsburský.

   A již vzhůru na cestu! Červená značka nás povede z Jihlavy k malebné obci Rantířov nad řekou Jihlavou - Zaječí skok nad řekou. Pak přes vodní nádrž Hubenov k Mirošovu na úpatí vrchu Čeřínek (761 m.n.m.). Tragikomické je, že text k turistické mapě, schválený Klubem českých turistů roku 1992 (?!) mluví o mirošovickém renesančním zámku z 16. stol. (jejž mj. vlastnili předkové v Koňkovicích dnes žijícího hraběte Zbyňka Barger von Strasser), novogoticky přestavěném v pol. 19. stol., po němž však (od hrůzných padesátých let 20. stol.) nezůstal ani kámen. Na Čeřínku, druhém nejvyšším vrchu Křemešnické pahorkatiny, nevzhledný komhotel, postavený poté, co původní dřevěný krásný vyhořel. Pak nás čeká Čertův Hrádek, v okolí zříceniny hrádku přirozené lesní porosty s řadou útvarů mrazového zvětrávání v "melechovské" žule (Melechov - 715 m.n.m. nás bude čekat v etapě z Humpolce do Stvořidel). Pak z hřebenů sestoupíme do údolí, kde nás přivítá opět renesanční, zbarokizovaný zámek opět ze 16. stol. (tentokrát dokonce dochovaný) a od něj se vyšplháme na cíl naší etapy, Křemešník (765 m.n.m.) s barokním kostelíkem od slavného architekta Jana Blažeje Santini Eichla, studánkou s radioaktivní, periodicky vyvěrající léčivou vodu a hlavně na rozdíl od Čeřínku s krásným, k tělesným požitkům po cestě připraveným turistickým hotelem.

 

2. Z Křemešníku za Hliníkem do Humpolce

 

Z Křemešníku sejdeme do vsi Branišov, kde se roku 1620 odehrála předehra k bitvě na Bílé Hoře, dál nás čeká Sedliště, kde bývala hospoda jak jeviště, dnes však už není, tak po asi 2 km čeká nás rybníků Kladiny potěšení. Od Kladin čarukrásná cesta lesem přes hájovnu Vlčinec (památné místo dožití překrásné ženy Julie Váňové, jinak babičky maličkosti mé, přesně v den mého narození zemřelé) do Mladých Břišť (přenádherný, původně románský, pak zgotizovaný kostel, rodiště významného pelhřimovského tiskaře - původem snad od jakéhosi francouzského vojáka z napoleonských válek - Jary Hraly). Na závěr však nás čeká to horší, asi 4 km dlouhý pochod po silnici do Humpolce, kde však se tělu i duchu nabídnou znamenitého občerstvení porce.

 

3. Trasa Humpolec - Stvořidla

 

  Začínáme na Horním náměstí v Humpolci před muzeem Aleše Hrdličky (1869-1943), světoznámého antropologa a místního rodáka (socha na Dolním náměstí). Název Humpolec od jeho údajného zakladatele mnicha Gumpolda v pol. 12. století (Gumpolds = Gumpoldovo). R. 1253 Humpolci král Václav I. udělil výsady pro dolování stříbra. Na Dolním náměstí původně raně gotický kostel sv. Mikuláše z r. 1233, v letech 1721-22 barokně přestavěn za účasti Jana Blažeje Santiniho Eichla (tvůrce kostela Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru). Nad městem zřícenina hradu Orlík ze 14. stol., kde sídlili majitelé Humpolce, mezi nimi i Ondřej z Dubé, člen Husova doprovodu na koncil v Kostnici. R. 1848 za Humpolecko zvolen poslancem říšského sněmu K. H. Borovský (projev z bývalé radnice, nynější české spořitelny). V Humpolci se mj. narodil i známý autor a překladatel Jan Zábrana a básník Ivan Martin Jirous, Magor.

   Pokračujeme po červené turistické značce směr Světlický Dvůr (3 km), Rápotický les (5 km), Proseč (8 km). V Proseči zbytky gotické tvrze (1. zprávy z roku 1396), v roce 1415 Bohuněk z Proseče připojil svou pečeť ke stížnému listu českých pánů proti upálení Mistra Jana Husa.

   Z Proseče 1,5 km Staré Hutě, mlýn s malou přírodní rezervací na hrázi rybníka (vzácná rostlina), chatová osada, v ní Čertův kámen, balvan se skalními mísami. Po dalších dvou kilometrech obec Rejčkov (615 m.n.m.), možnost malého občerstvení v hospůdce u Jerryho, jinak též odbočce Klubu labužnických pohodářů.

   Z Rejčkova po červené 1,5 km na Rohuli (669 m.n.m.), po cestě, kterou maloval Antonín Slavíček. Na Rohuli bývalá fořtovna a bývalé rekreační středisko podniku Kovofiniš v Ledči nad Sázavou. Další 1,5 km vrchol Melechova (715 m.n.m.), nejvyšší bod okresu Havlíčkův Brod. Po dalším kilometru bývalá rozhledna (709 m.n.m.), dnes přerostlá stromy a užívaná radioamatéry. Těsně pod ní pamětní kámen k seskoku ruských parašutistů v dubnu 1945.

   Z Melechova 2,5 km dolů do Koňkovic (520 m.n.m.) s vyhlášeným hostincem, nyní Klubem labužnických pohodářů a nefalšovaným říšským hrabětem s význačnou rezidencí. Lukulské hody zajištěny.

   Z Koňkovic 2 km po modré k Sázavě, odtud další 2 km přírodní rezervací Stvořidla s cílem Srub Pohoda (370 m.n.m.) s pohoštěním na závěr etapy a možností přespání v kempu.